Politické strany se sjednotily pro státní sektor

Společnosti i jednotlivci se za posledních osmnáct měsíců zapotili, když vláda diskutovala, odmítala a jinak odkládala veškerá opatření, která mohla pomoci soukromému sektoru překonat finanční krizi. Navzdory kolapsu v objednávkách a drastickému snížení pracovních míst se zdála politická obec docela klidná. Když přední politici oznámili, že naše země zůstane prosperujícím ostrovem uprostřed nestability, mnozí podnikatelé zvažovali, zda se politici dočista nezbláznili.

Minulý týden přinesl dobrou a špatnou zprávu. Dobrou zprávou je, že vláda, stejně jako politické strany, ač nerady, konečně přiznaly, že ekonomická krize zasáhla i Českou republiku. Špatnou zprávou je, že se vláda zabývá pouze otázkou, jak zmírnit její dopad ve státním sektoru. Jejich řešení může zhoršit situaci v soukromém sektoru a následně poškodit i vládu samotnou.

Vláda se probudila do reality, když daňové příjmy v roce 2009 meziročně poklesly o 19%. V pátek dosáhly dohadující se strany kompromisu ohledně rozpočtu na rok 2010. Po dlouhém víkendu vláda v úterý zasedala, aby potvrdila podrobnosti a zveřejnila číselné údaje. Nicméně pořád v tomto rozpočtu chybí podstatné novinky a reálné řešení. Zaplatíme více a tak vláda více utratí. Jelikož vláda nebyla nikdy schopna odhadnout vládní příjmy či kontrolovat výdaje, čísla oznámená v úterý by měla být brána s nadhledem. Mimo parlament tento rozpočet vytváří více otázek než odpovědí. Pokusme se zodpovědět některé z těch důležitějších.

Srovnání příjmů, IIIQ, 2007-2009

Zdroj: Ministerstvo financí

Posílí to ekonomiku?

Jediný způsob, jak vytvořit udržitelné státní financování, je vytvořit podmínky pro ekonomický růst. Jde-li vládě opravdu o to, aby stabilně a dlouhodobě vládla, neměla by přijímat krátkodobá opatření, která mohou pozdržet návrat ekonomického růstu. Vláda přesto bez váhání připouští, že její opatření přivedou růst ekonomiky zpět do recese. Ministerstvo financí předvídalo 0,3% růst HDP v roce 2010. Ministr Janota oznámil, že balíček opatření sníží toto číslo o 0,6-0,7%, čímž navrátí nejistý ekonomický růst zpět do recese.

Tato skutečnost by neměla být překvapením pro nikoho, kdo studoval historii ekonomie. Historie nám říká, že zvyšování daní během recese zpožďuje obnovu a může prohloubit krizi. Proč tedy tato vláda a parlament schvalují postupy, které přinášejí taková rizika? Aby na jeden rok snížila státní deficit.

Výdaje, rozpočtové vs. reálné, 1998-2008

Zdroj: Ministerstvo financí

Obnoví rozpočet na rok 2010 finanční stabilitu?

Předmětem této dohody jsou dobré vztahy s veřejností za cenu nejisté ekonomiky. Účelem bylo snížit deficit pod úroveň magické hranice 200 miliard korun. Jak poukázalo mnoho ekonomů, 200 miliard korun je hodně, stejně tak však vládou definitivně schválený deficit ve výši 167 miliard korun. Pro finanční stabilitu není ani tak důležité číslo jako spíše vzorec pro jeho dosažení. Zdá se, že český vzorec pro vytvoření rozpočtu je chybný a tato dohoda ještě více zasahuje citlivá místa rozpočtu.

Čeští politici se od roku 1998 v sektoru veřejných financí řídili jednoduchou rovnicí. Udržovali narůstající deficit – v průměru 18 miliard korun ročně – pod kontrolou pokrytím zvyšujících se výdajů rostoucími výnosy z expandující ekonomiky. Během tohoto období se výnosy zvýšily o 98%, zatímco výdaje vzrostly o 91%. I přes tento přebytek v příjmech se v letech 1998 – 2008 akumulovaný deficit zvýšil na 661 miliard korun. Toto číslo politiky či ministry financí neznepokojovalo, protože, jak vysvětlovali, zůstávala Česká republika relativně na nízké úrovni zadluženosti ve vztahu k výši HDP.

Nesmyslnost těchto počtů vyšla letos najevo. V prvních třech čtvrtletích roku 2009 vybrala státní pokladna o 150 miliard korun méně než ve stejném období roku 2008 – pokles o 19%. V minulosti vlády vykazovaly v průběhu prvních devíti měsíců roku ziskové přebytky. Letos rozpočet implodoval a už během září narostl deficit ve výši 89 miliard korun. Jelikož v minulosti se přebytky ze září na konci roku přeměnily na značný deficit, můžeme letos v prosinci očekávat značně záporné hodnoty. Takový výsledek vysvětluje, proč vláda náhle přiznala, že ekonomická krize se stala reálnou. Avšak místo změny vzorce pro vytvoření rozpočtu na něj vláda spoléhá ještě více. Chce ždímat ekonomiku zvýšením daní. Tím se stane dalším příkladem vlády, která „omezí“ výdaje tak, že je vlastně zvýší. Toto přináší závažné obavy jak na příjmové, tak výdajové straně letošního rozpočtu.

Příjmy, rozpočtové vs. reálné, 1998-2008

Zdroj: Ministerstvo financí

Výdaje, rozpočtové vs. reálné, 1998-2008

Zdroj: Ministerstvo financí

Dorovná zvýšení daní propad v příjmech?

Vláda věří, že zvýšené daně vyrovnají alespoň část schodku. Ekonomové jsou ale na pozoru. K tomu, aby byl vytvořen příjem, jsou vlády závislé na pracovních místech, zisku a výdajích. Pracovních míst je méně. Zisky jsou nižší. To vše má za následek prudký pokles výdajů. Mnozí pochybují, jestli příjmy, které mají vyplnit díru způsobenou propadem ekonomiky, vůbec existují, bez ohledu na výši zdanění. Zvýšení daní pravděpodobně nepřinese zvýšení státních příjmů, pouze přesune příjmy mezi jednotlivými kategoriemi – vyšší výnosy ze sociálního pojištění a daně z příjmu vyplývající ze zvýšení stropů na sociální pojištění nakonec sníží výnos z DPH, jelikož lidé, aby kompenzovali výpadek příjmu, omezí utrácení.

I přesto vláda sází na to, že veřejnost má ještě další příjmy. Rozpočet na rok 2010 předpokládá příjmy na úrovni 92% plánovaných příjmů na rok 2009. Jak bylo již dříve uvedeno, skutečné příjmy roku 2009 jsou zatím na úrovni 81% rozpočtovaných příjmů. Vyšší daně nezrealizují 11% navýšení příjmů, pokud vůbec nějaké příjmy přinesou. Zbytek bude muset být nahrazen příjmy z růstu ekonomiky. Během let, kdy ekonomika rostla nejvíce, rostly příjmy v průměru o 7%. V roce 2008 klesl růst na 4%. V roce 2009 bude číslo záporné. Dá se předpokládat, že vláda přecenila příjmy na rok 2010, a to možná výrazně. Každý pokles o 1% představuje ztrátu 10 miliard korun. Při stanovování příjmů pro státní rozpočet se vláda v posledních deseti letech zmýlila v průměru o 7% ročně. Spočítejte si to sami.

Rozdíl mezi rozpočtem a realitou by neměl být žádným překvapením. Odhadnout budoucí ekonomickou aktivitu s jakoukoliv přesností je těžké. Je rovněž těžké předpovědět, jak budou společnosti a podnikatelé platit daně. Vyhýbání se placení daní je velkým problémem. Se zisky a příjmy nižšími než v minulosti a zároveň se zvyšujícími se daněmi se dá očekávat, že dojde k nárůstu černého trhu. Toto vytváří velký politický problém do budoucnosti: Je spravedlivé být závislý na malé skupině populace odsouzené k placení vyšších daní?

Sociální příjmy vs. soc. výdaje, 1998-2008

Zdroj: Ministerstvo financí

Zdroj: Ministerstvo financí

Bude vláda kompenzovat snížení příjmů menšími výdaji?

V posledních měsících jsme byli svědky toho, jak společnosti i jednotlivci reagovali na nižší příjmy snižováním výdajů. Vláda zvolila jinou cestu. V roce 2010 se předpokládá růst výdajů o 3%. A tento růst bude pravděpodobně ještě vyšší.

Od roku 1998 vláda utrácela o 3% více než měla v rozpočtu, což představuje překročení výdajů o 20 miliard ročně. V letech, kdy probíhají volby, mezi něž spadá i rok 2010, vláda utrácela v průměru o 30 miliard více v porovnání s plánovaným rozpočtem. Jsou tu i malá světýlka optimismu: vláda utratila méně než měla v rozpočtu v letech 1999, 2004 a 2008. Ve skutečnosti vláda snížila skutečné výdaje z předešlého roku. Toto snížení však představovalo pouhé 1%.

Pokud se můžeme spolehnout na lekce z minulosti, dá se očekávat, že výdaje budou zhruba o 1 – 6% vyšší než rozpočtový plán. Každé zvýšení o 1% představuje 10 miliard korun. S technokratickou vládou složenou z dlouholetých státních zaměstnanců a s politickými stranami zaměřenými na vítězství ve volbách, bude pro pana Janotu velkou výzvou udržet výdaje v mantinelech plánovaného rozpočtu.

Podaří se nakonec udržet rozpočet pod hranicí 200 miliard korun?

Zdá se, že rozpočet nereflektuje prudký pokles ekonomiky a daňových příjmů. Vláda v minulosti vždy utrácela mnohem více, než rozpočtovala. Historie nám nedává nadějné vyhlídky. Během posledních dvou týdnů se politici kvůli plánovanému schodku rozpočtu potili, hádali a hrozili rezignací. Deficit rozpočtu je ale pouze mihotající se oázou čísel majících hodnotu plus nebo mínus desítky miliard korun.

Dá se současný model napravit?

I když plánovaný deficit dodržíme, rozpočet na rok 2010 není dlouhodobým řešením. Rozpočet dále spoléhá na zvyšování příjmů, namísto kontroly deficitu. Nedá se předpokládat, že ekonomika v příštích 10 letech poroste o 5 % ročně. Zvyšování daní je plánováno pouze jako dočasné řešení (což se teprve ukáže). Výdaje zůstávají mimo kontrolu.

Musíme postavit čelem k této pravdě: vláda přerůstá tuto zemi. Zatímco český HDP vzrostl od roku 1998 o 85%, příjmy z daní se zvýšily o 98% a výdaje státu o 91%. Bude-li tento trend i nadále pokračovat, finanční nestabilita se bude každým rokem prohlubovat. Tento model se musí změnit.

Na co se musíme zaměřit, aby byla reforma účinná?

Nový model musí nabrat opačný směr než rozpočet na rok 2010. Problémem nejsou příjmy, ale výdaje. Má-li být napravena oblast výdajů se musí vláda zaměřit na dvě oblasti, které tvoří více než 50% všech výdajů: sociální dávky a vnitřní převody v rámci exekutivy.

Náklady na sociální programy se od roku 1998 zvýšily o 81% a v současné době tvoří 37% celkového rozpočtu. Převody jiným státním orgánům jako např. krajům a obecním úřadům se rapidně zvýšily: v porovnání s rokem 1998 jsou nyní 2,5krát větší a představují 25% rozpočtu.

Tyto dvě oblasti nejsou jedinými kapitolami rozpočtu, ve kterých se od roku 1998 zvýšily výdaje rychleji než příjmy. Platy státních zaměstnanců se zdvojnásobily. Platby úroků se zvýšily 2,2krát. Tyto dvě oblasti však dohromady tvoří pouze 14% celkového rozpočtu. Dočasné snížení platů ústavním činitelům o 4% je tedy stejně účinné jako chození pro vodu s děravým vědrem. Pokud se něco neudělá se sociálními výdaji nebo převody mezi státními organizacemi, země nemůže mít rozpočtovou stabilitu.

Za posledních 11 let se převody mezi státními organizacemi ročně zvyšují o 22%. V roce 2008 vláda převedla jiným státním orgánům 266 miliard korun. To znamená 26 401 korun na každého občana. Jak efektivně byly tyto peněžní prostředky vynaloženy? Neexistuje způsob, jak se to můžeme my, daňoví poplatníci, dozvědět a stejně tak nemůžeme ani činit nikoho odpovědným. Řešením by mohlo být převedení daňových pravomocí na oblastní a místní orgány a omezit jejich napojení na státní rozpočet. Tento způsob by rovněž umožnil daňovým poplatníkům okamžitě zjistit, jestli realizované služby odpovídají nákladům: srovnání daňové sazby místního obecního úřadu s poskytnutými službami by odhalilo, který obecní úřad pracoval nejefektivněji za účelem zlepšení životní úrovně svých voličů.

Takové srovnání jsme schopni provést se sociálními programy. A výsledek není příznivý. Tyto programy každým rokem znamenají ztrátu zhruba 23 miliard korun. V posledním desetiletí dosáhl propad příjmů sociálního pojištění 49% celkového deficitu. Od roku 2004 se situace zlepšila, ale důvod pro toto zlepšení – příjmy, které převýšily tempo zvyšování nákladů – byl pravděpodobně převážen dopadem vyšší nezaměstnanosti.

Dlouhodobý výhled týkající se sociálních programů nevypadá růžově. Pokud se nic nezmění, stárnoucí populace by mohla dostat zemi v příštích padesáti letech do bankrotu. Prvním krokem k účinné reformě by měl být přesun nákladů na sociální programy výhradně do sociálního pojištění. To znamená zvýšit sociální pojištění a naproti tomu snížit o stejnou částku daně u fyzických osob i právnických osob. Touto změnou by se staly sociální programy přehlednějšími pro ty, kdo je platí a přinutily by vést otevřené debaty o jejich hodnotě a efektivnosti.

Rozpočtová skladba - příjmy, 1998-2008

Zdroj: Ministerstvo financí

Co brání provést tyto změny?

Současná rozpočtová reforma je, zdá se, mnoho povyku pro nic. V nejlepším případě nabízí ne moc pevnou náplast na krvácející státní sektor, zatímco ekonomiku přesouvá do neutrální pozice. V nejhorším případě by mohla reforma závažně poškodit jak ekonomiku, tak státní rozpočet. To, co potřebujeme, je opravdová reforma. Opravdová reforma však vyžaduje opravdové volby.

Ať už měl k tomu jakékoliv důvody, předseda ČSSD Jiří Paroubek měl pravdu, když nesouhlasil se snižováním výdajů na sociální programy. Žádná politická strana a zcela jistě žádná technokratická vláda nemá mandát k tomu, aby provedla zásadní změny systému nezbytné k dosažení dlouhodobé finanční stability. Pouze politické strany vedoucí kampaň na specifické platformě mohou obdržet takový mandát. Nemohou jej získat otřepanými frázemi nebo prázdnými přísliby řešení.

Nyní musíme přijmout fakt, že nemáme politické vedení, které ochrání společnosti i jednotlivce před dalšími modřinami způsobenými krizí. V budoucnosti bychom ale měli očekávat více. Jako občané můžeme začít proces rozpočtové reformy tím, že během nadcházejících voleb budeme požadovat po našich politických stranách zodpovězení čtyř otázek a volit budeme podle toho, kdo odpoví nejlépe.

Rozpočtová skladba - výdaje, 1998-2008

Zdroj: Ministerstvo financí

Dotaz číslo 1

Jak může ekonomická politika, včetně daňové politiky zvýšit ekonomický růst?

Po pravdě řečeno, nikdo nedokáže předpovědět, jak se ekonomika bude chovat ve stabilních dobách. Stabilita je synonymem pro nižší (nebo ignorované) riziko. Současná krize je realizované riziko. V takové situaci jednotlivci reagují značně rozdílně. Zásadní nepředvídatelnost těchto reakcí činí generalizaci, na které jsou postavené ekonomické modely, nefunkční. Nemůžeme proto kritizovat tvůrce rozpočtů za to, že všechna jejich čísla nejsou zcela přesné. Je možné se však ptát, proč politické strany reagovaly tak důrazně, pokud jde o ucpávání děr ve veřejných financích poté, co byly tak zdrženlivé k návrhům pomoci soukromého sektoru, na kterém je veřejný sektor postaven.

Dotaz číslo 2

Měly by státní výdaje růst více či méně než HDP?

Státní výdaje rostou rychleji než ekonomika. To je základním zdrojem nestability, a to nejen pro veřejné finance, ale rovněž pro ekonomickou prosperitu země. Politické strany by měly jasně říci, jsou-li ochotny snížit výdaje na úroveň, která je pod výší růstu HDP.

Dotaz číslo 3

Jakým způsobem udržet rovnováhu mezi sociálními výdaji a příjmy z odvodů na sociální zabezpečení?

Politické strany, které si přejí pokračovat se systémem současných dávek, by měly se měly jasně vyjádřit k tomu, jakým způsobem je chtějí financovat. Politické strany, které si přejí současný systém dávek změnit, by měly jasně vysvětlit, které dávky by se měly změnit. Všechny politické strany by se měly dohodnout na tom, že budou sociální programy financovat pouze ze svých sociálních příjmů, tak, aby byly celkové náklady dobře čitelné.

Dotaz číslo 4

Jakým způsobem zvýší vaše strana transparentnost a zodpovědnost za převody v rámci exekutivy a rovněž v dalších oblastech rozpočtu?

Dobrá vláda by měla provozovat své služby efektivněji – větší užitnou hodnotu za každou utracenou korunu – než jiné vlády. Česká vláda nemůže změřit, jak dobře dělá svoji práci, protože příjmy nejsou zaúčtovány společně s výdaji. To je jako by rodina plánovala své finance podle bankovního konta jiné rodiny.

Závěr

Každá politická strana by měla jasně říci, jakým způsobem bude měřit efektivnost využití veřejných financí a měla by navrhnout, jakým způsobem systém zdanění lépe navázat na výdaje.

Na tyto dotazy neexistuje jednoduchá odpověď. Země má štěstí, že se nachází v období voleb, protože se o těchto otázkách bude diskutovat a lidé si mohou zvolit takové lídry, kteří nejlépe vyjadřují jejich vlastní názory. Rizikem nicméně zůstává fakt, že se politická diskuze stala sterilní maskou, za kterou se skrývají machinace lidí u moci – vykazují je politické strany napříč spektrem a jsou hluboce zakořeněny ve státní správě. Lidé jsou tak nuceni vybrat si Dalíka nebo Tvrdíka, navzdory tomu, že tito dva pracují společně častěji, než aby si vzájemně oponovali.

V současné době nezbývá nic jiného, než tvrdě pracovat a vyžadovat odpovědi od těch, kteří se chtějí stát našimi lídry. Začala éra stran sjednocených pro státní sektor a pokud lidé nebudou požadovat, aby se jejich zástupci obrátili zpět k nim, volbami to možná neskončí.

Průzkum a rozbor provedený Americkou obchodní komorou ČR