4th April 2017

Interview with Transport Minister Ťok: „We have a systemic problem that has more to do with our political and commercial culture than it does with the public procurement law.“

Verze v češtině níže. Dan Ťok accepted the post of Minister of Transportation after a long and successful career in business. Before entering politics, he chaired The Platform for Transparent Procurement, which pushed for better quality in procurement through increased planning and accountability. The Sobotka government was in the middle of its term when he joined, and his two year stay in office is scheduled to end at the end of the year. Recently, Minister Ťok traveled to Washington, DC, and Chicago to meet with government and business on the future of transportation, and helped lead a discussion in Prague on whether public procurement reform has resulted in better delivery of public services. Ťok answered a few questions after the workshop.


Minister Ťok, several of the people in the audience told me afterward that they came to the workshop with the impression that you were a very controversial minister, but after listening to you today, they thought you seemed like a pretty reasonable person...

"I am glad it was not the other way around. I think I can understand why they would see me as controversial. In politics, and I suppose in life, change is controversial. Some people want things to stay the same. Others do not want the particular form of change you are proposing. So the person who is creating the change can be seen as creating unnecessary disruption. For change to be more than a temporary disruption- for it to be real, lasting progress- change also needs to make sense. It needs most people in society to nod their heads when they hear it explained. So, I am glad I could get some heads to nod.

At a broader perspective, our political culture manufactures too much controversy. Maybe it is a way to prevent too much change, but we live in an environment that promotes the idea that those who do not agree with you are stupid or evil or corrupt. And that frames every decision of the government as a contest to see who wins the political fight, not who proposes the most beneficial policy. We seem to view compromise and negotiation as a sign of weakness. I worry that it is a trait that supports autocracy more than democracy."

 

Give me a concrete example. 

"The highway toll. How we develop the toll system influences commercial logistics in the country, and it influences traffic flow around and through high density residential areas, particularly in Brno and Prague. So, it has some influence on our national economic strategy, and a great deal of influence on the quality of life of the thousands or millions of people who live near the highway system. The toll also cost a lot of money, and therefore is significant chunk of taxpayer revenue which cannot be spent on something else. 

Not everybody in the country has the same idea about what is the right solution. Some people or companies probably want a very limited toll system, or none at all. They would like to externalize the cost of their use of the highway system on the taxpayers. Other parts of society want to expand tolls on secondary highways, because they want to restrict the flow of commercial traffic to the main highway routes, and they want companies to pay a higher share for the maintenance of the roads their trucks use. So, we had a very strategic decision to make, and a wide disagreement in society about what the right solution would be. That is politics. We as politicians, have to find a solution that achieves what is needed in a way that satisfies the greatest number of citizens. To do this, we needed a public debate in which the issues would be explained, the various solutions examined, and some consensus built.

Instead what we had was a public media war that focused on whether my party or another party in the coalition would get what it wanted. And the media decided from the very beginning that what the parties wanted was to reward their favorite company with a contract. 

As I said, this is a problem of political culture. It is the fault of politicians, the media, the companies who use the media to win government contracts, and those in the general public who reduce every major policy decision into a fight to see which political party or politician wins that particular decision. This type of environment promotes conflict over cooperation, and accusation over understanding." 

 

You also criticized the Prime Minister over his behavior concerning the toll...

"I felt he was moving the government away from a structured investigation over what type of toll system we should have and toward a battle over which company would get the tender. People on my side were pressuring me to go on the attack; people on his side were probably doing the same. People relish controversy; that is why the press is so interested in creating conflict. And the only people who really benefit from decisions made in this type of environment are the companies who fuel the fire through media campaigns. I made the decision to criticize the prime minister; it did not help create a better environment for a good decision, and I should have found a more effective way to see if we could come to a better agreement."

 

When we were discussing whether or not you should join the government, I remember you saying that if you complain about something being wrong and then you are given the chance the fix it, you either have to say yes or shut up...

"Well, I can tell you now that it is much easier to criticize government than it is to fix it. What you realize once you are in government is how much different, and how much more difficult, it is to make decisions when those decisions can be debated on national television. When you know you will be criticized for any decision you make, I think any person would have the instinct to want to hide the decision-making process from scrutiny,  but that would be the wrong choice. We have to remember we have been appointed as a representative of the public to make decisions and taxpayers have a right to know how their money will be redistributed. 

Transparency also educates the public that all decisions we make have a benefit and a cost. It is not only that one company or another company wins a bid. If we decide to spend resources finishing one highway, it means we do not have those resources for something else. If we choose to extend the toll system to secondary roads, we harm one part of the economy- the logistics companies- and help another- the commuters. We need to get better as a society at having open and reasonable debates about these choices, because the decisions ministers make are from different shades of gray, and not black or white." 

 

When you walked into the building for the first time, you have a pretty good idea of what you want to do from your experience of working with the Ministry as a private citizen...

"I knew that we needed to unblock the construction of roads, and we need to improve the process of selecting companies to build those roads. Yet, that is only one slice of what the ministry must do. On day one, I needed to make decisions on the Galileo space program, the highway toll, arbitration with Skoda Transportation, and problems with the automobile registry.

This experience made me realize that we do not have a good system for succession in ministries. If we are going to run the government well, one minister must do a better job of preparing the ministry for the next minister. I read an interesting article about how President Obama handled the transition from his administration to the Trump administration. He said that his job was to clean the president's desk of as many problems as possible, and prepare a brief for all the decisions his successor will have to make. 

I view that as my job for the next eight months. I want to resolve all the outstanding issues that I can, and I want to define the key decisions the next minister will make, and prepare a brief describing the key factors of those decisions. 
That is why I went to Washington and Chicago two weeks ago. I wanted to meet with administration officials who could inform me of their work to adapt the infrastructure and regulatory environment for driverless cars. I wanted to learn how they coordinate the air, road, and rail system to improve commuting times and route commercial logistics through high density urban areas. I wanted to hear their plans for high-speed rail. And I needed to understand how the Czech Republic could increase its participation in the space industry, and what issues we would need to address at the EU level to ensure its commercial success and security. In Chicago, I met with city transport officials to learn how to implement the concept of Smart Cities to improve traffic flow, and how they connected their international airport to road and rail networks. 

And, this week, I was glad to join the discussion on how to introduce quality in procurement. Our procurement process still does not allow elected officials to produce good decisions. Part of the problem is due to a lack of planning. At our ministry, for instance, we must resolve so many issues with procurements dating back to 2008 that it is difficult to allocate sufficient resources to plan our next procurements with the detail needed to ensure high quality. We need to figure out a way to eliminate the backlog so that we can focus on the future.

The issues with procurement do not just concern planning, however. We have a systemic problem that has more to do with our political and commercial culture than it does with the law. It is nearly impossible in the current environment to conduct a transparent procurement that results in the selection of the bid with the best value, and that is not delayed by an appeal to the Competition Office. Sometimes these procurements are overturned due to a procedural mistake which violates the letter of the law, but does not impact the intention of the law, which is to conduct competitive, transparent tenders and hold elected officials accountable for their decisions. In those cases, we should fine the public authority for the mistake, but let the tender decision stand. Other times, the decision of the elected official is questioned or overturned. Bad decisions are not illegal, but they are bad politics. Politicians are elected to make judgements. We need to let them make those decisions. The law provides two options for how to make those decisions: I can decide to select a bidder by best economic value or by lowest price. The best economic value of a future good or service is, by definition, a subjective decision. You simply cannot know with absolute certainty that any measurement of future value is accurate. That is why I believe that any subjective decision- ie, a political decision- needs to be made by the individuals in a political position. I do not think that Competition Office should deal with appeals concerning whether the decision actually will achieve highest economic value. If they do, public authorities are going to continue to choose lowest price as the safest option."

 

You were a reluctant entrant into politics. Will you continue?

"That depends. I would like to be a part of a government that focused more on what needs to be done than on who will win the next elections. The Ministry could do so much to improve the lives of people in the country: for instance, improve the ease of commute to our major cities, connect our cities with high-speed rail and better highways, and make it easier for people all over the country to use public transport to get to the Prague airport. I would really like to have chance walk into the ministry with a clear mandate to work on these policies. I guess we will have to wait and see how the elections and coalition negotiation turn out."  

-------------

 

 

Dan Ťok přijal post ministra dopravy ČR po dlouhé a úspěšné kariéře v byznysu. Před vstupem do politiky předsedal Platformě pro transparentní veřejné zakázky, jejímž cílem bylo zvýšit kvalitu veřejného zadávání prostřednictvím zlepšení plánování a zvýšení odpovědnosti. Ministrem se stal v polovině funkčního období vlády premiéra Sobotky a jeho působení na ministerstvu skončí na konci roku 2017. Při své nedávné návštěvě Washingtonu D.C. a Chicaga řešil ministr Ťok budoucnost dopravy se zástupci vlády a podniků.  Před pár dny se v Praze účastnil diskuse o tom, zda reforma zadávání veřejných zakázek přinesla lepší veřejné služby. Po diskusi zodpověděl ministr několik otázek.

   
Pane ministře, několik účastníků z publika mně po semináři řeklo, že na akci přišli s tím, že jste kontroverzní ministr, ale vzápětí měli dojem, že vypadáte jako vcelku rozumný muž…

"Jsem rád, že to nebylo naopak. Asi dokážu pochopit, proč jsem byl vnímán jako kontroverzní ministr. V politice, a také v běžném životě, je změna kontroverzní. Někteří lidé chtějí, aby věci zůstaly takové, jaké jsou. Jiní zase nechtějí změnu v podobě, v jaké ji navrhujete. Takže ten, kdo “mění“, může být vnímán jako narušitel. Aby změna byla více než jenom dočasné narušení stavu, tedy aby byla skutečná a její důsledky dlouhodobé, musí také dávat smysl. Uslyší-li lidé, proč je změna potřebná, většina by s ní měla souhlasit. Takže jsem nyní rád za to, že se mi zde část lidí povedlo přesvědčit.    
Z širšího hlediska je přemíra kontroverze naší politickou kulturou. Možná za tím stojí snaha, jak zabránit příliš velkým změnám, ale žijeme v prostředí, kde ti, kteří s vámi nesouhlasí, jsou hloupí, zlí nebo zkorumpovaní. Každé rozhodnutí vlády je díky tomu bráno jako soutěž v tom, kdo nakonec získá politické body a nikoliv v tom, kdo navrhne nejvhodnější řešení. Kompromis a vyjednávání jsou u nás vnímany jako slabost. Obávám se, že tím podporujeme spíše autokracii než demokracii."

 

Mohl byste uvést konkrétní příklad?

“Mýto. To, jak nastavíme systém mýta, ovlivní nejenom obchod a logistiku země, ale také tok dopravy uvnitř a v okolí hustě osídlených území, zejména v Brně a Praze. Takže mýto v jisté míře ovlivňuje naši národní hospodářskou strategii a zásadně ovlivňuje kvalitu života tisíců až milionů obyvatel, kteří žijí v blízkosti dálniční sítě. Mýto také hodně stojí, a spolkne tudíž značnou část odvodů daňových poplatníků, kterou pak nelze použít na něco jiného.

Ne každý v této zemi má na správné řešení stejný názor. Někteří lidé a podniky by pravděpodobně chtěli velmi omezený systém mýta, nebo nejlépe žádný. Chtěli by přesunout náklady užívání dálnic na daňové poplatníky. Jiné skupiny obyvatel by naopak chtěly zahrnout do systému například i silnice nižších tříd, protože chtějí omezit dopravu do hlavních dopravních tepen a zároveň chtějí, aby se podniky více podíleli na údržbě cest, po kterých jezdí jejich nákladní auta. Stáli jsme tedy před strategickým rozhodnutím, jaké řešení přes velké názorové rozdíly ve společnosti zvolit. Taková je politika. My jako politikové musíme najít řešení, které zajistí to, co je potřeba, způsobem, který uspokojí co největší část obyvatel. Abychom takové řešení mohli najít, potřebovali jsme veřejnou debatu, která umožnila vysvětlit problémy, prozkoumat různá řešení a najít konsenzus. 

Místo toho jsme měli veřejnou mediální válku, která se zaměřila na to, zda má politická strana nebo některá z koaličních stran dosáhla toho, čeho chtěla. A media se již na začátku rozhodla, že tím, co politické strany chtěly, bylo odměnit jejich oblíbence z řad podniků veřejnou zakázkou.

Jak jsem již řekl, toto je problém naší politické kultury. Je to chyba politiků, médií i podniků, které média využívají k tomu, aby se dostaly k veřejným zakázkám, a také té části veřejnosti, která každé velké politické rozhodnutí redukuje na souboj o to, která politická strana nebo politik daným konkrétním rozhodnutím získá. Takové prostředí podporuje spíše konflikt než spolupráci a take spíše obviňování než porozumění.“ 

 

Kritizoval jste také premiéra Sobotku za jeho postoj v otázce mýta…

“Cítil jsem, že vládu posouvá od strukturované analýzy toho, jaký systém mýta bychom tady měli mít, a směřuje ji k souboji o to, který podnik by zakázku měl dostat. Lidé na mojí straně mě tlačili do útoku a lidé za ním pravděpodobně dělali totéž. Lidé si ve sporech libují, proto se média tak snaží vytvářet konflikty. A jediní, kdo profitují z rozhodnutí učiněných v takovém prostředí, jsou firmy, které samy prostřednictvím mediálních kampaní přilévají olej do ohně. Rozhodl jsem se kritizovat premiéra; zlepšit prostředí pro rozhodování to však bohužel nepomohlo. Měl jsem se pokusit najít účinnější způsob."

 

Když jsme mluvili o tom, zda máte jít do vlády či nikoliv, pamatuji si Vaše slova o tom, že když si stěžuješ, že něco nefunguje, a poté dostaneš šanci to opravit, tak musíš buďto říct ano nebo zmlknout a přestat si stěžovat…

“Teď mohu říci, že je mnohem snazší vládu kritizovat než ji měnit k lepšímu. Když jste ve vládě, najednou zjistíte, o co těžší je rozhodovat se, když se o vašich rozhodnutích diskutuje před celým národem ve veřejnoprávní televizi. Asi každý, kdo ví, že bude kritizován za jakékoliv rozhodnutí, které udělá, se instinktivně bude snažit skrýt rozhodovací proces před drobnohledem - ale není to dobrá volba. Musíme mít na paměti, že jsme byli vybráni jako zástupci veřejnosti proto, abychom rozhodovali, a daňoví poplatníci mají právo vědět, jak jsou jejich peníze přerozdělovány.
Transparentnost také vzdělává veřejnost v tom, že každé naše rozhodnutí nese přínosy a náklady. Není to jenom o tom, že jeden nebo druhý podnik získá zakázku. Pokud se rozhodneme vynaložit zdroje na dokončení dálnice, znamená to, že nemáme prostředky na něco jiného. Pokud se rozhodneme začlenit do systému mýta i silnice nižších tříd, uškodíme tím logistickým společnostem, ale pomůžeme tím lidem dojíždějícím za prací. Jako společnost se musíme naučit vést otevřené a rozumné debaty o všech těchto možnostech a jejich dopadech, protože rozhodnutí ministrů nejsou jen černá nebo bílá.“

   
Když jste poprvé vkročil jako ministr dopravy do budovy ministerstva, měl jste díky svým předchozím zkušenostem s tímto ministerstvem asi docela přesnou představu o tom, čeho chcete dosáhnout… 

“Věděl jsem, že potřebujeme odblokovat stavbu silnic a zlepšit proces výběru podniků, které tyto silnice stavějí. Nicméně to byl jen jeden z úkolů. V průběhu prvních dnů jsme museli rozhodnout o vesmírném programu Galileo, o mýtu, arbitráži se společností Škoda Transportation a řešit problémy s registrem vozidel.

Na základě této zkušenosti jsem si uvědomil, že náš systém nástupnictví na ministerstvech má mezery. Chceme-li dobře vládnout, musí odcházející ministr nastupujícímu ministerstvo lépe připravit. Četl jsem zajímavý článek o tom, jak prezident USA Obama předal chod úřadu do rukou administrativy nového prezidenta Trumpa. Řekl, že pokládal za svůj úkol “vyčistit” pracovní stůl, vyřešit tolik zbylých problémů, kolik bylo možné, a připravit zprávu o všech rozhodnutích, které jeho nástupce bude muset učinit.

To pokládám i já za svůj úkol na nejbližších osm měsíců. Chci vyřešit tolik otevřených otázek a problémů, kolik budu moci. Dále chci definovat klíčová rozhodnutí, které bude muset učinit můj nástupce, a také připravit soupis klíčových faktorů ovlivňujících tato rozhodnutí.

To je také důvod, proč jsem před dvěma týdny navštívil Washington a Chicago. Chtěl jsem se sejít se zástupci vládní administrativy a informovat se o stavu jejich práce na adaptaci infrastruktury a regulatorního rámce na používání autonomních vozidel. Chtěl jsem se dozvědět víc o tom, jak zkoordinovat dopravu ve vzduchu, na pozemních a železničních komunikacích tak, aby bylo možné dosáhnout kratších dojezdových vzdáleností a najít cesty pro obchodní přepravu v hustě osídlených městských oblastech. Chtěl jsem slyšet, jaké jsou jejich plány v oblasti vysokorychlostní železniční dopravy.  Chtěl jsem také zjistit, jakým způsobem by se Česká republika mohla intenzivněji zapojit v oblasti programů ve vesmíru, a kterými otázkami se zabývat na úrovni Evropské unie s cílem zajistit komerční úspěch a bezpečnost našich iniciativ. V Chicagu jsem se setkal s představiteli města v oblasti dopravy na téma aplikace koncepce Smart Cities s cílem zefektivnění dopravních toků. Také mě zajímalo, jak propojili jejich mezinárodní letiště s pozemní a železniční dopravní sítí.

A nakonec, v minulém týdnu jsem se rád zúčastnil diskuse na téma, jak vnést více kvality do zadávání veřejných zakázek v České republice. Proces zadávání veřejných zakázek v našem prostředí ještě neumožňuje úředníkům, voleným zástupcům veřejnosti, učinit dobrá rozhodnutí. Problém tkví částečně v nedostatečném plánování. Na našem ministerstvu se musíme zabývat tolika problémy spojenými se zakázkami kupříkladu až z roku 2008, že je obtížné vyčlenit dostatek zdrojů pro plánování budoucích zakázek a zabývat se detaily důležitými pro zajištění vysoké výsledné kvality. Musíme vymyslet způsob, jakým toto zabřednutí v minulosti překonáme a zaměříme se více na budoucí zakázky.      

Problémy v oblasti veřejných zakázek se netýkají pouze plánování. Máme systémový problém, který souvisí spíše s naší podnikatelskou a politickou kulturou než se zákonem o zadávání veřejných zakázek. V současných podmínkách je téměř nemožné transparentně vybrat nabídku, která nabízí nejlepší hodnotu a jejíž realizace není zpožděná napadením u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ÚOHS. Někdy jsou tyto nabídky shozeny na základě procedurálního pochybení, tedy porušení litery zákona, které ale není v rozporu se smyslem zákona, tedy cílem transparentní soutěže, a příslušní zástupci veřejnosti jsou hnáni k odpovědnosti. V těchto případech by úřad měl dostat peněžní pokutu za pochybení, ale nemělo by být zrušeno rozhodnutí zadavatele o vítězi soutěže. Jindy ÚOHS zpochybní nebo shodí rozhodnutí zvoleného zástupce veřejnosti. Špatná rozhodnutí nejsou protizákonná, ale jsou známkou špatné politiky. Politici jsou voleni k tomu, aby zhodnotili situaci a rozhodli. Měli bychom je tato rozhodnutí nechat udělat. Zákon pro to nabízí dvě možnosti: Mohu o vítězi soutěže rozhodnout buďto na základě ekonomické hodnoty nebo na základě nejnižší ceny. To, co je nejlepší ekonomická hodnota zboží nebo služby, které chci do budoucna koupit, je subjektivním rozhodnutím. Jednoduše nemůžete s absolutní jistotou vědět, zda bude vaše měření budoucí ekonomické hodnoty přesné. Proto jsem toho názoru, že každé subjektivní rozhodnutí – tedy politické rozhodnutí – musí být učiněno jednotlivcem v pozici politika. Nemyslím si, že ÚOHS by se měl zabývat stížnostmi ohledně toho, zda rozhodnutí zadavatele povede k dosažení stanoveného cíle nejvyšší ekonomické hodnoty či nikoliv. Pokud tak ÚOHS činí, úřady se budou i nadále uchylovat ke kritériu nejnižší ceny jako k bezpečné volbě.“

      
Do politiky se Vám příliš nechtělo. Budete pokračovat?

“Uvidíme. Chtěl bych být raději součástí takové vlády, která se více zaměří na to, co je potřeba řešit, než na to, kdo vyhraje příští volby. Ministerstvo by toho mohlo udělat tolik pro zlepšení života obyvatel této země: kupříkladu zlepšit situaci dojíždění za prací do našich největších měst, propojit naše města vysokorychlostní železnicí a lepšími dálnicemi a usnadnit lidem v celé zemi cestování hromadnou veřejnou dopravou na letiště v Praze. Opravdu rád bych vkročil na ministerstvo s jasným mandátem rozvíjet tyto politiky. Ale asi si budeme muset počkat na výsledek voleb a povolebních koaličních jednání.”

Members of the American Chamber of Commerce in the Czech Republic